Říká se, že důvod k oslavě si někteří z nás najdou vždy - ať už je to příchod nového týdne, dobře napsaná písemka či jen obyčejný fakt, že je venku hezky, sluníčko svítí a ptáci zpívají. Ano, plně s tímto tvrzením souhlasím, avšak myslím si, že v pátek 26.října měl důvod k oslavě snad každý člověk, který je školou povinný. Počínaje tímto dnem totiž začaly podzimní prázdniny. Někteří z nás odjeli v rámci dobrých mezilidských vztahů s rodiči na chatu, jiní trávili dlouho očekávané dny volna doma, chodili do kina, ven s přáteli či se snažili dohnat spánkový deficit. Na mě a na několik dalších studentů z celé České republiky, kteří už delší dobu spolupracují s mezinárodní organizací I* EARN, se usmálo štěstí v podobě bezpochyby jedinečné příležitosti zúčastnit se mezinárodního setkání studentů na Slovensku, v podhorském městečku Tatranská Lomnica. Krycí název celé akce byl anglický ekologický camp a konal se ve dnech 27.10.-1.11 2001.

Byli jsme ubytování v chatě Jana Jesenského, což je opravdu skvostná budova a na pokojích jsme byly v tzv. mezinárodních mixech, což nás mělo přinutit k tomu, abychom mluvili pouze a jenom anglicky. Nutno podotknout, že první dva dny to opravdu fungovalo... V rámci programu, jsme si důkladně prohlédli městečko, podnikli náročnou túru na Hrebeniok (už z názvu je jasně patrné, že z kopce se opravdu nešlo), navštívili observatoř Stará Lesná, nedalekou krápníkovou jeskyni a podnikli celodenní výlet na Štrbské pleso, což byl, alespoň pro mě, nezapomenutelný zážitek. Každý den bylo možné navštívit zcela zdarma místní krytý bazén. Tam si člověk krásně zaplaval, odpočinul a dodal tělu novou energii, aby ještě vůbec byl schopný zúčastnit se večerního programu. Ten spočíval v tom, že první večer zástupci každé země prezentovali svou vlast, druhý večer každá země zasvětila ostatní účastníky campu do problematiky národních parků v jejich vlasti a třetí večer se konala Halloween night, na niž si každá skupina připravila pokud možno vtipnou scénku, kterou potom ostatním předvedla. A aby toho nebylo málo, tak po skončení všech těch prezentací a scének se dole v suterénu konala do pozdních ranních hodin diskotéka.

Odjížděli jsme ve čtvrtek 1.11. brzy ráno a myslím, že nemusím dodávat, že stav našich organismů byl opravdu kritický. Vyčerpanost a nevyspalost nás provázela na každém kroku. Ale nutno dodat, že na druhou stranu jsme odjížděli obohaceni o mnoho krásných zážitků, zajímavých poznatků a někteří z nás i o nějaké to nové přátelství.

Lucie Bartoňová
Gymnázium Teplice