Během asi 250 let, počínaje 15.stoletím bylo po celé Evropě posláno na smrt pro čarodějnictví odhadem 150 000 až 140 000, z nichž valnou většinu tvořily ženy. Někteří z nich byly zaživa upáleni na hranici, někteří byli oběšeni.

       Kořenem hysterických honů byla představa čarodějnictví, již vznikla smíšením vesnických čár, vysoké magie, kacířství a uctívaní ďábla. Lidé věřili, že čarodějnice se schází na sabatech, což byla místa uctívání ďábla. Zaznamenalo se již hodně případů, kdy se ženy k navštěvování těchto míst samy přiznaly. Avšak byly donuceny pod vlivem drog či alkoholu. Vyznačovaly se svatokrádežemi, rouhačstvím, zneuctíváním hrobů, pojídáním mrtvol a dalšími nám nepříjemnými věcmi. Toužily snad po slávě, chtěly se někomu pomstít, či zaměňovaly své představy s realitou? Těžko říct. Avšak z té doby je známo hodně případů, kdy byli popraveni i nevinní. Např. Ten, kdo provozoval magii bez církevního souhlasu nebo měl-li jakési nepřirozené nadání byl podle jiných zapleten s ďáblem. Některé lidi bylo možno obvinit poměrně snadno např. staré a nemocné, vdovy a staré panny. Nezanedbatelnou roli v mnoha případech pronásledování hrála i nenávist k ženám, touha po majetku či politická ctižádost. Pro manžely to byl způsob, jak se zbavit manželky, děti obviňovaly své rodiče.

       Hony na čarodějnice v podstatě skončily koncem 17. Století, kdy lidé s rozmachem racionálních a vědeckých vysvětlení přestali na čarodějnice věřit a začali se zabývat jinými pro život důležitějšími věcmi.

Bedřichová Hana