Pod pojmem čarodějnictví si asi každý z nás vybaví staré, škaredé babizny, které mají havrana na rameni a lítají na koštěti po západu Slunce. Ale málokdo ví, že ve středověku se pořádaly přímo hysterické hony na čarodějnice. Většinou to však byly mladé dívky, které si vydělávaly svým tělem,báby kořenářky a pro církev nepohodlní lidé.

       Během asi 250 let, od poloviny 15. Století zemřelo odhadem 140 tisíc až 200 tisíc lidí ve střední Evropě usvědčených z čarodějnictví. Potírání čarodějnictví v křesťanských zemích měly na starosti zastupitelé církve, kterým se říkalo inkvizitoři. Ti inkvizitoři měli za úkol člověka nařknutého ze spojení s ďáblem odsoudit. Nařčený měl obvykle soud, který mel být čestný a kde se mohl sám hájit. Většinou však bylo již před soudem o osudu dotyčného rozhodnuto. Nechtěl-li se přiznat k obcování s ďáblem, přišla na řadu nesnesitelná mučení. Například vymámit z dotyčného přiznání tím,že ho opili, nenechali spát, ale i drastičtějšími způsoby znali inkvizitoři-třeba trhání nehtů, lámání kostí, pálení žhavým železem, natahování na skřipec a mnoho dalších hrůzných mučení, po kterých člověk přiznal cokoliv. Častými rozsudky těchto soudů byla bolestná smrt upálením. V této době mohl být každý křesťan, který se provinil některému z klíčových názorů církve, usvědčen a odsouzen z čarodějnictví.

       O honech na čarodějnice si myslím, že kvůli nim zahynulo příliš nevinných lidí, a jsem rád, že se dnes upalují jen o svátcích a ne, když by někdo chtěl říct svůj názor.

Roman Šťastný