Víno není alkohol, ale umělecké dílo
Každé pravé umělecké dílo tvoří umělcovy pocity, dojmy, myšlenky.
Může být víno odrazem vinařovy duše?
Když předává zima vládu jaru, vinař už chodí po vinici - řeže, tvaruje - ovlivňuje výsledek budoucí sklizně. Opět mu začíná onen známý kolotoč - vynosit a spálit vyřezanou révu, přihnojovat, průběžně kypřit půdu.
Když jsou pak keře v zeleném obalu listí, přichází ke slovu podlom, zakracování vršků, obrana proti škůdcům a chorobám. V době dozrávání mohou přijít jiní nezvaní hosté - nenasytní špačci.
Vinobraní je pak svátkem pro všechny, kdo vinicí po dobu vegetace žili. Bílé hrozny se drtí a lisují, modré musejí na lisování několik dní počkat v kádích. Šťáva se přelije do čekajících sudů a demižónů. Tam kvasí do sladkého "burčáku", pak do "řezáku" a nakonec do vína. Mladé víno se v sudech rozhlíží a po nějaké chvíli se mu tam zalíbí. Je to jeho nový domov.
Zraje. Teprve teď, po celoroční práci a péči, si může vinař - tvůrce své dílo prohlédnout, ohmatat, ochutnat, pohrát si s ním a pomazlit. Jedině on musel po celý rok vědět, kdy, co a jak - to je umění. Je-li tvůrcem opravdový vinař, je opravdové i víno.
Může takový člověk pít víno pouze na žízeň, jako pouhý alkohol? Ne. Neodvážil by se své dílo znesvětit. Musí se učit pít. I to je umění. Víno musí nejen prohlédnout, procítit, prochutnat, mělo by projít myslí, připomenout mu chutí, vůní, barvou či jiskřivostí celý rok svého stvoření. Pak člověk neprožívá jen dobrý fyzický dojem doušku, ale v mysli si vrací vzpomínky, zážitky, situace, jež mu vytvoří kouzelný dojem psychický.
Neměl by člověk do těchto tajů nezasvěcený víno raději nepít? Pije - li někdo víno jen tak - bez hlubší příčiny, do opití, nedopouští se zneuctění práce druhých?
Svatava Stehlíková, Gymnázium Hustopeče
12.
