Víno, ženy, zpěv
Víno? Co je to víno? Svědomitý septimán Kulík v podání Jaroslava Peška ve filmu Škola, základ života by jistě řekl, že muška jenom zlatá. To by jistě mohla být pravda, kdyby lidé nebyli lidé, ale kupříkladu zlatohlávci, neboť myslím, že lidé a víno jsou těsně spjati. Ale jak by pak Kulík přiřadil k vínu ženy a zpěv? Já se dmnívám, že by to provedl asi tahhle:
Drtivá většina z nás se již s vínem setkala. Kdo ne, tak ať si ihned opatří lahev ladného tvaru s tímto božským mokem, neboť by se mu mohlo zdát, že nečte esej ale sci-fi. Nuže, dostali jsme se k bodu, že každý se již s vínem setkal. Teď je zde ještě malý problém a to, že ne všichni jsme okusili víno stejné kvality. To je ale problém lidského faktoru, který poctivá rostlinka vinné révy, jež dává hrozny vždy skoro stejné kvality, nemůže ovlivnit. Ano, je to nepoctivý člověk, který s vidinou velkého zisku víno ředí a nechová se k němu tak, jak by měl. A je zde ještě druhá možnost. Ta je ale mnohem horší. To, že není víno jako víno. Někteří z nás již tuší. Ano. Je to tzv. kvasničák, jenž byl v hojné míře vyráběn v letech dávno minulých. To se pak lidé po požití většího množství takovéhoto nápoje obraceli k bohu s prosbou na nebevzetí.
Vraťme se však k tomu pravému vínu. Zasvěcení se mnou budou jistě souhlasit, že když nadejde čas vinobraní, není větší radost, než pohled na keře vinné révy které otevírají svou náruč obtěžkanou množstvím zralých hroznů.
Je to čas, kdy celoroční lopocení a dřina je jakoby zapomenuta a kdy do člověka, který se o vinohrad celý rok tak dobře staral, vlévá pocit dobře vykonané práce, a to mu dodává další sílu. Teď se ale dostal teprve na polovinu cesty.
Vinná réva pomalu spustí listí k zemi, jakoby se chtěla přikrýt před nadcházející zimou a bude odpočívat, aby příští rok potěšila srdce vinařovo stejně bohatou úrodou. Pro vinaře ale právě teď začíná nejtěžší a nejdůležitější část práce. Jen na jeho umu, zkušenostech a citu bude záležet, jaké víno vyrobí. A teprve potom, když je všechna práce zdánlivě hotova, nadchází ta pravá chvíle, aby mohl sklidit plody své celoroční práce, aby si konečně v klidu mohl dát pohárek vína. A v tuto slavnostní chvíli přicházejí ženy a zpěv.
Kdo už někdy ve svém životě do sklepa zavítal, ví, že je tam po celý rok konstantní teplota. Ta nám dává záruku, že víno bude vždy tak lahodné.
V zimě je zde příjemně teplo, a v létě, což je ještě příjemnější, je zde zase osvěžující chládek. Tady se lidé sejdou, ale může to byt i kdekoliv jinde, a ochutnávají v čem že je ten letošní rok je jedinečný, a které že víno je to nejlepší. Taková ochutnávka, i když je pojata střídmě, se obyčejně potáhne. Pokud jsou však dobří lidé přítomni, pějí písně dokola okolo stola. A to je ta pravá atmosféra jihomoravských sklepů, kde vládne dobrá nálada. A pokud jsou přítomny ještě krásné ženy, které k vínu patří jako motýl ke květině, je už úplně všechno jak má být. Mezi námi, pánové, kterému z vás už srdce poskočilo a pohárek vínka dodal odvahu k oslovení dívky?
Doufám, že nějak takhle by to Kulík stvořil. Zdaleka by ale nestihl napsat všechno, co k vínu patří, nebo s ním bezprostředně souvisí, protože by to byla práce na dobu nesrovnatelně delší. Myslím, že i když víno jako takové je věc nesmírně dobrá, nic se nesmí přehánět, a pokud budou špatní lidé, tak jim nepomůže ani sebelepší víno ..
Pepa Handl gym. Hustopeče
13.
