8.
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19

         Krásně se spalo, ovšem ráno nás probudil šílený zvuk. Tamara bušila na dveře a volala, že musíme vstávat. Kdosi rozlepil aspoň jedno oko, aby viděl na dveře a šel jí otevřít. Tamara se vrhla dovnitř a řekla, že jsme všichni zaspali. Vítek se kouknul na hodinky, konstatoval, že autobus jede za pět minut, takže nemá cenu dělat si nervy, protože se to nedá stihnout. Slavnostně vyhlásil pokračování bolestně krátké noci, nikdo nic nenamítal, každý zase zalezl do svého pelíšku a podřimoval. Asi za půl hodinky jsme však už museli vstát, protože povinnosti volali až krutě nahlas, sbalili jsme se a hledali alternativní spoje. Žádná sláva to nebyla, nejvýhodnější autobusky byly pryč, případně jely až za dlouho, takže "Taťka" zavolal mámě a ta nás po skupinkách rozvezla do Břeclavi na vlak.

         Závěr byl hodně smutný. Násilné utnutí něčeho hodně krásného, a nejspíš právě proto tak pomíjivého.

         Koneckonců - i ten nejbachratější sud s tím nejlepším vínem je jednou prázdný.

8.
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19
I*EARN CZ     Mail autorovi     OSF Praha