Zanedlouho přišla druhá skupina s pytli hroznů, na které jsme se vrhli hned potom. V mezičase se pil burčák a mluvilo převážně o víně.

         Pak se skupiny vystřídaly, ale vzhledem k tomu, že hroznů už moc nezbylo, druhá fáze byla podstatně kratší. Takže jsme za chviličku zmizeli ve sklepě, tam jsme usilovně pomáhali druhé skupině. Nejprve jsme nasbírané hrozny pošrotovali do kádí a v nich poté změřili slad, podle něhož se poté určuje množství cukru, který se musí přidat, aby kvašení proběhlo optimálně a aby chuť vína byla taková jak má být.

         Ještě jsme ani nestačili všechno strávit, když nás zavolali na oběd. Usedli jsme kolem festovního dubového stolu, pojedli, popili, pak se vykládalo a zase se šlo do práce.

         Čas rychle ubíhal, sousedi z vedlejšího sklípku byli čím dál hlučnější, piáno hrálo čím dál agresivnější melodie, mandelinky naštvaně lozily po záhoncích, blížila se hodina odjezdu. Vzhledem k tomu, že vše už bylo hotovo, tak jsme se ještě chvíli poflakovali, načež Vítek zahlásil "Jedem!" a jelo se. Byli jsme tak utahaní, že jsme si už ani neuvědomovali, že nás zase nacpali do té šílené káry s řidičem zabijákem a vlastně nám to bylo i jedno. Dopravili jsme se do našeho Óónyxu na večeři, a pak do kempu.

         Tady se dopíjely zásoby, chystal se táborák, ovšem pak mírně klesla pracovní morálka a u ohně po dohodě nezůstal nakonec nikdo. Část dezertovala k ohni domorodců, část hrála volejbal, zbytek využil šera a zmizel neznámo kam.

         Kolem desáté večerní vypadly pojistky (tedy spíš byly vyhozeny - kdopak asi pachatel?!), takže se sháněl majitel kempu. Když se nám po hodině podařilo zjistit, kde vlastně je, nastal daleko těžší úkol - dostat ho odtamtud. Nakonec se nám ho podařilo přesvědčit, aby na chvíli lahev, kterou si velmi oblíbil, odložil a slíbené pojistky ukázal.

         Vše dobře dopadlo - konečně Petr je elektrikář, takže jsme se zase všichni uklidili na svá místa.

         Sešli jsme až po půlnoci v chatkách. Byli jsme tak unavení, že jsme ještě tak stihli něco ze sebe svlíknout, popřát dobrou noc a v ten moment jsme nevěděli o světě.